close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dokonalost

1. prosince 2014 v 15:25 | kellli |  Jednorázovky

Už je to několik měsíců, co jsem začala žít se svým přítelem. Je trochu zvláštní, že ten čas co ho znám, se vůbec nezměnil. Někdy, když jsme takhle spolu, cítím se trochu bezradně, asi je to proto, že naše první setkání bylo hrozné, každý muž by se s ním srovnával a byl by zklamaný. Poznala jsem ho díky matematice. Už dlouho jsem s ní měla problémy, a když jsme začali probírat nové učivo a já nosila domů pětky, rodiče se mi sehnali doučovatele. Najednou to mezi námi zajiskřilo a už jsme spolu chodili. Nějakým tajemným způsobem dokázal přesvědčit moje rodiče, abych se k němu přestěhovala. Nedokázala jsem tomu uvěřit. Moji rodiče byli úzkoprsý,a přehnaně se o mě bojí. Nemohla jsem vyjít před barák, aniž by to oni nevěděli. A když jsem je konečně přesvědčila, aby mě s přáteli pustili do města, musela jsem každých pět minut posílat esemesku, že jsem v pořádku. A dokonce mi vrtá hlavou, jak dokázal přesvědčit mé velmi starostlivé a majetnické bratry. Ale zpátky k tématu. On je prostě dokonalý. Jeho jedinou chybou je, že nemá žádnou slabinu. Snažím se, jak to jde, ale na žádnou nemůžu přijít. Je prostě dokonalý. Když se na mě podívá občas si myslím, že do mě vidí a mé srdce nepřetržitě bije. Nejvíce, co mě děsilo v tomto vztahu, bylo společné bydlení. Viděla jsem tisíce vztahů, které skončili díky bydlení pospolu. Člověk pozná zápory toho druhého a to co je zprvu spojovalo, je začne rozdělovat. Ale byl to pravý opak. Čím déle s ním žiju, tím víc ho miluju. I když stále zůstává stejný, i tak si pokaždé u něj všimnu něčeho nového. Nemůžu dělat nic s tou mezerou mezi námi, i když jsem tak blízko, proč na něj nemůžu dosáhnout. Nedokážu se o něj s nikým dělit. Chci ho jen pro sebe. Mám ho tak ráda až to nemůžu tolerovat.
 

High scool monster- Nová škola

11. ledna 2012 v 17:08 | Průvodce

Když jsem vstala, byla jsem hrozně unavená,
Jsem Caroline je mi 16 let a povím vám svůj příběh.

Dnes mám přijímačky na střední školu. Bylo 6:15,
umyla jsem se a oblékla školní uniformu, která tvořila
tmavě hnědá sukně bílá košile a pruhovaná kravata.
Nikdo na škole nemá rád uniformu. Po celé škole se
říkalo, že je navrhl ředitel, jakmile to všichni slyšeli,
řeči o tom utichli. Sešla jsem dolů po schodech a
uviděla mámu, jak mi připravuje večeři ??ahoj zlatíčko,
jak jsi se vyspala?" ,,Jo dobře," odpověděla jsem,
sedla jsem jsi a snědla jsi snídani, rozloučila jsem
se ,, Ahoj a drž mi palce," ,,Jo budu," zavolala
na mě máma.Cestou do školy jsem potkala svého
nejlepšího kamaráda z dětství Akyru. ,,Tak co učila jsi se?"
Zeptal se mě, ,,Jo, ale přesto mám v hlavě prázdno,
učila jsem se celý víkend, ale vůbec jsi to nepamatuji.
" Řekla jsem. ,,Ale no tak ty se určitě někam dostaneš,
já to vím," dodal Akira s úsměvem na rtech. Když došli
před školu, oba jsme se rozloučili a rozešli, Jelikož Akira
nemusela dělat zkoušky, protože střední školu má už

zařízenou a nemusí dělat zkoušky. Když jsem vešla do
své třídy, sedla jsem jsi na své místo. Do třídy vešel učitel
pan Galeston ?? Dobrý den, první hodinu jsi napíšeme Matik
pak češtinu potom Angličtinu a nakonec obecné," když to
dořekl, rozdal testy ,, Nezapomeňte se podepsat a teď pište!"
Pan učitel jsi sednul za pracovní stůl, otevřel noviny a začal si číst.

ahoj

8. ledna 2012 v 15:01 | průvodce
Smějící seAhoj milý čtenáři mám těměř nový blog,
zatím tam nic nemám,
ale brzy tam přidám povídky a
určitě se vám budou líbit

Kam dál

Reklama